Jak jsem si všimla prvních signálů meteosenzitivity
Dlouho jsem si myslela, že jsou to jen náhodné dny. Jednou únava, podruhé těžká hlava, jindy nepříjemná ztuhlost v kolenou. Teprve po padesátce jsem začala vnímat, že se některé pocity opakují před deštěm, při prudkém ochlazení nebo ve dnech, kdy atmosférický tlak rychle klesá.
Neříkám, že za každou bolest může počasí. Spíš jsem se naučila sledovat souvislosti. Když si několik měsíců zapisujete spánek, pohyb, stres, krevní tlak a změny počasí, začne být obraz čitelnější. U mě se meteosenzitivita nejčastěji hlásí jako únava, bolest hlavy, horší soustředění a citlivější klouby.
Moje první nenápadné příznaky
Nejdřív jsem si všímala hlavně změn energie. Ráno jsem vstala a měla pocit, jako bych už měla půl dne za sebou. K tomu se někdy přidala tupá bolest hlavy na počasí, lehké hučení v uších nebo citlivost na hluk.
- nezvyklá únava při rychlé změně teploty
- pocit těžké hlavy před deštěm
- ztuhlost kolen, prstů nebo ramen
- kolísání nálady a horší spánek
- větší citlivost na nedostatek tekutin a stres
Úterý, zataženo. Od rána tlak v hlavě a nechuť do práce. Barometr šel dolů, večer přišla bouřka. Pomohla mi klidná procházka, teplá sprcha a dřívější spánek. Nezmizelo všechno, ale den byl snesitelnější.
Tlak, barometr a moje malé poznámky
Atmosférický tlak sleduji hlavně kvůli rychlosti změny, ne kvůli jedinému číslu. Když během krátké doby výrazně klesá nebo stoupá, bývám unavenější. U krevního tlaku se snažím nepanikařit nad jedním měřením. Sednu si, několik minut klidně dýchám a měřím znovu za stejných podmínek.
Výkyvy krevního tlaku při počasí mohou mít mnoho souvislostí: spánek, stres, káva, pohyb, léky, teplota i hydratace. Proto si vedle hodnoty zapisuji také čas, náladu, počasí a to, co jsem ten den dělala. Teprve opakující se vzorec má pro mě smysl.
Co si zapisuji
- ranní a večerní krevní tlak, pokud ho potřebuji sledovat;
- atmosférický tlak a výrazné změny počasí;
- délku spánku, pitný režim a množství kávy;
- bolest hlavy, únavu a neobvyklé pocity v těle.
Když se před deštěm ozvou klouby
Bolesti kloubů při počasí vnímám hlavně v kolenou a prstech. Ne vždy jde o ostrou bolest; častěji je to pocit ztuhlosti nebo tahání. S věkem se tělo mění a jeho reakce bývají výraznější. U lidí s artritidou nebo jinými kloubními potížemi mohou být podobné dny náročnější, ale přesnou příčinu by měl posoudit lékař.
Mně prospívá jemný pohyb místo úplného klidu. Krátké protažení, pomalá chůze a teplo bývají příjemnější než prudké cvičení. Když je venku chladno a vlhko, vrstvím oblečení a dávám kloubům čas se rozhýbat.
Pátek, déšť odpoledne. Ráno ztuhlé prsty, večer citlivá kolena. Necvičila jsem silově, jen deset minut pomalého protažení. Překvapilo mě, jak moc pomohlo obyčejné zahřátí rukou v teplé vodě.
Co dělám ve dnech, kdy je počasí „uvnitř“
Nemám žádný zázračný postup. Mám jen několik jemných návyků, které mi pomáhají nepřetěžovat se a přitom nezůstat celý den bez pohybu.
- Začínám den sklenicí vody a lehkou snídaní.
- Na důležité úkoly si nechávám část dne, kdy mívám nejvíc energie.
- Při bolesti hlavy ztlumím světlo, vyvětrám a omezím hluk.
- Při únavě si dopřeji krátký odpočinek, ale snažím se nezrušit všechen pohyb.
- Před očekávanou změnou počasí plán zjednoduším a nechám si rezervu.
O magnetických bouřích čtu s odstupem. Všímám si, jak se cítím, ale nechci každý horší den vysvětlit jednou zprávou na internetu. Mnohem užitečnější je pro mě dlouhodobý deník a rozhovor s lékařem, pokud se potíže opakují nebo zesilují.
Můj dnešní závěr
Meteosenzitivita pro mě není nálepka, ale způsob, jak pozorněji zacházet se svým tělem. Počasí nezměním, mohu však zpomalit, napít se, lehce se protáhnout, odpočinout si a nezlehčovat příznaky, které si zaslouží odborné vyšetření.
Po padesátce jsem přestala bojovat s každým slabším dnem. Teď si spíš řeknu: dnes je obloha těžká — a já si udělám o trochu lehčí program.